Říká strakonická odchovankyně Veronika Vávrová (ročník narození 2005). V novém dresu Kynžvartu (s číslem 19) momentálně nabírá síly do druhé poloviny svého premiérového ročníku v nejvyšší ženské soutěži, MOL lize.
Ahoj Verčo,
v létě jsi po rozpuštění strakonických žen přestoupila do Lázní Kynžvart, ambiciózního zatím ještě nováčka nejvyšší ženské soutěže. Jak se tento přestup zrodil? Byly na stole i jiné nabídky, nebo možnosti? Jaký máš v polovině tvého prvního interligového ročníku pocit ze svého angažmá?
O přestupu do Kynžvartu už jsem uvažovala déle ještě před tím, než se vůbec ve Strakonicích postavil druholigový tým žen, ale kvůli dojezdové vzdálenosti jsem uvažovala ještě o přestupu do Písku, kde také hrají moje bývalé spoluhráčky ze Strakonic (Bára Hanzelínová, Bára Plojharová a Eva Kordíková, pozn. autora). Nakonec jsem se rozhodla pro Kynžvart, protože si myslím, že tam jsou lepší tréninkové podmínky. V Kynžvartu se mi zatím líbí, tréninky jsou náročné, ale už sama na sobě od léta, kdy jsem tam nastoupila cítím zlepšení.
Pokud se nemýlím, odcházela jsi ze Strakonic jako studentka zdejšího gymnázia. Jak máš tedy vyřešené studium, potažmo bydlení?
Na gymnáziu ve Strakonicích stále studuji, mám individuální studijní plán a do školy dojíždím tak jednou za týden. Bydlení mám zařízené od klubu, bydlím na bytě ještě se spoluhráčkou.
V létě se ti naskytla možnost nakouknout do velkého světa házené. Zúčastnila jsi se MS dorostenek v makedonském Skopje. Postupně se národní tým utkal s Norskem, Brazílií, Uruguayí, Argentinou. Když pominu zklamání z celkového 22. místa, co ti šampionát dal a jaká to byla pro tebe zkušenost?
Mistrovství světa pro mě byla velká zkušenost, poprvé jsme se utkali také s týmy mimo Evropu ať už přímo na mistrovství nebo jsme hráli dva přípravné zápasy proti Egyptu. I když jsme skončily na 22. místě tak si myslím, že jsme odehráli pár kvalitních zápasů a vidíme na sobě posun od minulého roku.
Kynžvart při své premiéře na evropské scéně přešel ve 3. kole přes turecký Yenimahalle Ankara do osmifinále Evropského poháru. V dalších bojích se popasuje se španělským Gijonem. To je na klub bez větší tradice veliký úspěch. S nadsázkou by se dalo říci, že si postupně odškrtáváš házenkářské sny. Není toho nějak moc najednou?
Pro nás je to určitě velký úspěch, že jsme postoupili v Evropském poháru do dalšího kola. Oba zápasy proti Ankaře byli náročné, ať už cesta, když jsme letěli do Turecka, a i samotný zápas, protože se hrálo ve velkém tempu.
Když jsem byla malá tak jsem vždycky chtěla hrát házenou profesionálně, ale asi jsem nečekala, že už v 17 budu hrál nejvyšší československou ligu a že za sebou budu mít dorostenecké mistrovství Evropy a mistrovství světa. Momentálně můj sen je za pár let hrát někde v zahraničí a dostat se do ženské reprezentace.
Kynžvart má krom přívlastku lázeňské město ještě jeden, a to město házené. Jaké bývají návštěvy, atmosféra zápasů? Když porovnáš atmosféru při utkání strakonických mužů a kynžvartských žen, kde to je halasnější?
Atmosféra na zápasech je dobrá, máme hodně věrných fanoušků, kteří nás podporují a myslím si, že atmosféra je srovnatelná jako při utkání strakonických mužů.
Jak vypadá běžný všední den Veroniky Vávrové?
Máme osm tréninků týdně, takže většinou máme dva tréninky denně. Tréninky na začátku týdne jsou více kondičně zaměřené a na konci týdne máme spíše taktické. Po tréninku můžeme na regeneraci využít saunu a vířivku.
Před dvěma lety jsi mi na otázku, jestli se chceš v budoucnu věnovat házené odpověděla že ano. Změnila jsi názor, nebo máš stále jasno?
Házené se chci i nadále věnovat, jak už jsem zmiňovala, tak bych chtěla nejraději hrát v zahraničí.
Je předvánoční čas, sportoviště utichly, doléčují se zranění a šrámy. Kdy pro tebe začíná tréninková rutina?
Teď jsme dostaly týden a půl volna, ale už 27. začínáme zimní přípravu a 8. ledna nás čeká první zápas v novém roce právě proti španělskému Gijonu.
Verčo, přeji ti pohodové svátky, pevné klouby a hodně (nejen) sportovní radosti.
JK