Odchovankyně jindřichohradecké házené Adéla Mazánková je poslední ze čtveřice Jihočešek, která dostane další šanci nakouknout do reprezentačního výběru dorostenek. Kemp, kterého se dále zúčastní V. Vávrová, S. Schreibmeierová a Nela Nosková (Sokol Písek) momentálně probíhá v Olomouci (od 7. do 9. listopadu). 13. místem na letošním EURU v Černé Hoře si reprezentace do 17 let zajistila účast na MS, které se bude konat v létě příští ho roku.
Ahoj Adélo,
Začneme úplně od píky. V jakém roce a kde jsi se narodila?
Narodila jsem se v roce 2005 v Jindřichově Hradci.
V kolika letech jsi začínala s házenou, kdo tě k ní nasměroval, nebo kdo tě přesvědčil, aby si to zkusila? Zkoušela jsi ještě nějaký jiný sport? I když u dívek je nabídka sportovního vyžití užší než u chlapců.
S házenou jsem začala asi v 6 letech a přivedla mě k ní kamarádka a spolužačka v jedné osobě. V současné době je i mojí spoluhráčkou Valentýna Hauserová. Samozřejmě že ano. Začínala jsem s plaváním a aerobikem, zkoušela jsem i fotbal.
Prošlápnul ti někdo z rodiny cestu k házené, nebo jsi to prostě chtěla zkusit?
Z rodiny nikdo házenou nehraje, ale jsme celkem sportovně založená rodina. Můj otec hrál fotbal a v současné době trénuje fotbalové brankáře.
Vzpomněla by sis kdo byl tvůj první trenér/ka?
Mým prvním trenérem byl pan Petr Tippl.
V 1. lize mladších dorostenek jsi v J. Hradci tahounem družstva, a i přes svůj útlý věk se prosazuješ v družstvu starších dorostenek. Pokud ti bude přáno, máš našlápnuto zakotvit v interligovém klubu. Vaše ženy hrají 1. ligu, která by ti mohla být malá. Možná předčasná otázka, přemýšlela jsi kam bys časem ráda (třeba na hostování) odešla? Nebo to necháš osudu?
Samozřejmě bych si přála, aby se hradecké ženy vrátily do Interligy. V současné chvíli je v Hradci dostatek žen, takže si úplně nemyslím, že by mě jako hráčku potřebovaly. Ráda bych jednou hrála v nějakém interligovém klubu. Osudu bych to úplně nenechávala, myslím si, že je to hodně o úsilí jednotlivce. Jak říká můj otec, buď máš výmluvy nebo výsledky.
Hádám, že dosavadní tvůj největší zážitek nebo lépe řečeno zkušenost byla nominace na EURO W17 v Černé Hoře. Nakoukla jsi do jiného světa, vzhledem k výkonnosti některých soupeřek minimálně o nějaký ten level výše. Jak na tuto událost vzpomínáš? A hlavně co ti akce dala z pohledu dalšího tvého posunu?
Na EURO vzpomínám moc ráda, byl to pro mne jedinečný zážitek a především čest. Nasbírala jsem mnoho zkušeností, které chci využít ve svém dalším herním rozvoji.
Na zmiňovaném EURU jste na poslední chvíli zachránily setrvání ve skupině „A“ pro další sezonu, ale hlavně jste si zajistily účast na MS, které se bude konat v létě příštího roku. Motivace do další dřiny více než velká. Po zápasech se Slovinskem a Rakouskem byla jasné, že jste cíl, se kterým jste na EURO odjížděly splnily. Takovou euforii v klubu nezažiješ. Jak to vypadalo v kabině?
Jak říkáte, byla to veliká euforie. Moc jsme se radovaly a byly jsme šťastné, že jsme cíl, se kterým jsme do Černé hory jely, splnily. Bylo to úplně něco jiného než třeba při klubovém zápase. Ty emoce jsou nesrovnatelné.
Trenér Červenka tě znovu povolal na listopadový kemp dorostenek v Olomouci. Máš tedy jeho plnou důvěru. Některá utkání v Černé Hoře jsem viděl jen útržkovitě. Dovedla bys odhadnou, jakou porci minut dostáváš při zápasech reprezentační 17?
Jsem ráda za trenérovu důvěru. Minuty na hřišti nepočítám, vážím si každé. Myslím, že každá hráčka dostává na hřišti tolik minut, kolik si zaslouží.
Život sportovce je velice bohatý na příjemné okamžiky. Máš nějaký moment (sportovní výsledek, vtipnou historku, kuriozní situaci) spojenou s házenou na který ráda vzpomínáš?
Ráda vzpomínám na zápas proti Olomouci na žákovské lize před třemi lety. Tenkrát jsme hrály moc dobře, zápas se nám hodně povedl, všechno do sebe zapadlo tak, jak mělo. Mělo to jiskru. Jednou z vtipných historek je například, když jedna z mých spoluhráček srazila rozhodčího.
Každý mladý sportovec v jakémkoliv sportu má svůj sportovní idol. Máš ty někoho, kdo se ti zamlouvá ať již svým projevem nebo jednoduše je ti sympatický? Nemusí to nutně být žena a házená také není podmínkou.
Nemůžu říct, že bych měla nějaký vzor. Ale můj oblíbený házenkář je Andy Schmid a mimo házenou bývalý fotbalový brankář a současný trenér Bayernu Mnichov Jaroslav Drobný, který je nejen můj kamarád, ale také můj mentor, který mi často radí ohledně mé sportovní kariéry.
Můžeš prozradit co studuješ, máš představu, co bys chtěla v budoucnu dělat? Zůstat u vrcholového sportu nebo existuje nějaký obor, kterému by ses chtěla v budoucnu věnovat?
Studuji na ekonomickém lyceu v Jindřichově Hradci. Ráda bych se v budoucnu věnovala házené jako hráčka, i když jsem si samozřejmě vědoma, že se to poštěstí málokomu. Určitě bych se ale chtěla pohybovat v oblasti házené.
Co tě kromě házené baví, čím se bavíš ve volném čase? Pokud ti házená vůbec něco jiného dovolí.
Házené věnuji v podstatě veškerý volný čas, takže se jiným zájmům věnuji zřídka.
V J. Hradci působí muži v nejvyšší basketbalové soutěži, domácí zápasy hrají ve stejné hale jako házenkářky. Zajdeš se někdy podívat na zápas? Třeba na téměř neporazitelný Nymburk?
O basketbal v Jindřichově Hradci se moc nezajímám, Otec mě přivedl k fotbalu, takže se chodím dívat na zápasy hradeckých fotbalistů a současně zde vypomáhám, s čím je třeba.
Co ty a sociální sítě? Nedávný blackout společnosti FB málem přivodil celosvětový (převážně psychický) kolaps (úsměv).
Sociální sítě samozřejmě využívám, občas možná více než bych měla. Nejvíce využívám asi Instagram.
Díky za tvůj čas a ať se ti daří.