Náš cíl je jasný. Kvalifikovat se na mistrovství světa do Španělska, hlásí Kvášová

Covidový rok prožívá i se dvěma svými předškoláky ve Francii. Po podzimní stopce se její druhá francouzská divize opět rozeběhla do plných obrátek, její Sambre avesnois drží druhou příčku, i zásluhou zkušené české kanonýrky dosáhl na nejlepší výsledek v historii klubu. „Jen škoda, že to s námi nemůžou prožívat i diváci, městečko házenou žije,“ říká reprezentační stálice Hana Kvášová. Přesto se před novou sezónou chystá zpět do Česka. Kam? To už ví, jen zatím neprozradí.

Náš cíl je jasný. Kvalifikovat se na mistrovství světa do Španělska, hlásí Kvášová

Jak se vám s dětmi daří ve Francii v téhle nezvyklé době?

Mně se daří dobře. Žijeme v malém městečku, a tak tolik nepociťujeme, že je tak strašná doba. Téměř všechny obchody a služby, které potřebujeme, tady fungují. Netlačí na nás nějaká náročná pravidla, jen teď jsou tedy zavřené školy a školky, což je pro nás s dětmi samozřejmě náročnější. Po házenkářské stránce si také nemůžu na nic stěžovat, jen mě teď stále přesvědčují, jestli nechci zůstat ještě další rok. (úsměv) Tak jako všude se tady hraje bez diváků, ale myslím, že za ten rok už jsme si všichni trochu zvykli a už to tolik nevnímáme.

Jak to teď vlastně jde ve vaší soutěži s házenou? Hraje se normálně nebo máte ve 2. francouzské lize nějaké soutěžní zákazy?

Náš největší problém bylo to, že francouzská druhá divize byla původně poloprofesionální soutěží. V říjnu a v listopadu jsme proto nemohli hrát. Potom musely všechny kluby souhlasit s tím, že se zprofesionalizujeme. Díky tomu teď můžeme zase hrát. Momentálně jsme na druhé příčce v tabulce, daří se nám, to musím zaklepat, postoupili jsme do play off a to je v tomto klubu historický úspěch. Jsem moc ráda, že se nám to povedlo. Fungujeme podobně, jako v Česku v nejvyšší soutěži. Stojíme pouze, pokud je v nějakém týmu covid, pak se utkání přesouvají na volné termíny. Kvůli tomu, že dřív byl covid v týmech hodně rozšířený a řada zápasů se překládal, zrušil se v této sezóně francouzský pohár a původně pohárové termíny teď slouží pro přesun případných dohrávek ligy.

Jak vám sedí francouzská soutěž a tamní házená?

Daří se mi. Zase to musím zaťukat. Klub funguje skvěle. Všichni táhneme za jeden provaz, všichni chceme dostáhnout co největšího úspěchu a ten první už se nám povedl, za to jsem hrozně ráda. Francouzská liga pro mě ze začátku byla trochu fofr v útoku i v přechodu do útoku, házená je tady víc běhavá. Ale nakonec mi to sedí, i v obraně je tu větší agresivita a to mi pasuje. Nemůžu si stěžovat.

Mrzí vás, že když jste konečně vyrazila za zahraničním angažmá, tak je rok zrovna takovýto?

Mrzí mě, že tento rok je, jaký je, ale nedá se nic dělat. Ale zase říkám – nemůžu si stěžovat. Všichni jsou tu na mě moc hodní, pomáhají mi, starají se o mě i o mé děti. Podpora zvenčí i skrz sociální sítě je skvělá, tohle město házenou žije a dál žít bude. Každopádně mě mrzí, že zrovna takový historický úspěch tohoto klubu nemohli fanoušci zažít s námi v hale.

Platí, že se po sezóně budete vracet domů?

Ano, budeme se vracet domů, do Čech. Moje děti jdou do první třídy, doufám, že příští školní rok bude pro děti lepší. Nechtěla bych, aby první třídu prožívaly na distanční výuce. I když je takováhle doba, jsem ráda, že jsme ve Francii. Děti mohly chodit do školky, mít kontakt s vrstevníky, což v Česku nebylo možné. Ano, podpora v hledišti nám na házené chybí, ale moje děti získaly velkou školu do života a já jsem za to hrozně ráda.

Už jste přemýšlela, kam by mohly vést vaše házenkářské kroky v Česku?

Už mi přišlo několik nabídek, nad všemi jsem popřemýšlela, ale už mám jasno. Vím, kam půjdu. Ale ještě chvilku si to necháme pro sebe. Klub brzy můj příchod oznámí. Já se na to moc těším.

Těšíte se na sraz? S holkama se uvidíte poprvé od EURA, protože na kempu v Polsku jste nebyly všechny… A navíc tam budou i další zkušené holky, které třeba na EURU chyběly…

Od prosince jsem holky neviděla, moc se na ně těším. Na kempu vždycky panuje skvělá nálada, takže se každý na nároďák těší. V březnu jsme my „starší“ nepřijely, trenér potřeboval vyzkoušet do další sezóny další mladé hráčky. Teď se sejde celá naše starší „grupa“ – Míša Hrbková, Růča (Petra Maňáková), Saly (Kristýna Mika), Knedlík (Jana Knedlíková), Peťa Tichá, Šárka Marčíková… Já se tam moc těším. Ano, bude tam hodně práce, čeká nás příprava na Švýcarky a náročný týden. Ale nás to moc baví a myslím, že tento sraz bude dobrý a úspěšný.

Co říkáte na Švýcarky?

Nastoupila jsem proti nim v Chebu, tam jsme se setkaly několikrát. Teď už od trenérů dostáváme videa, už se do toho zapracováváme a vstřebáváme to, co která z nás potřebuje, abychom našemu týmu maximálně pomohly.

Můžete soupeře nějak charakterizovat, je něco, čím je třeba specifický nebo nebezpečný?

Tento tým bude teď obtížnější popsat. Tým se hodně proměnil a začal víc šlapat. Zlepšil se tam systém přípravy a švýcarská házená jde nahoru. Papírově jsme pořád lepší a doufám, že tomu bude tak i nadále. A čím jsou nebezpečné? Mají rychlý přechod do útoku, mají vysokou obranu, chodí na jedenáct, dvanáct metrů na spojky, aby se nemohly dobře rozběhnout do střelby. Obrana je vysoká, aktivní a agresivní. Věřím ale, že se nám všechno povede, jak má a dokonale se na ně nachystáme. Náš cíl je jasný – kvalifikovat se na mistrovství světa do Španělska.

Zdroj: ČSH