Zkušená házenkářka Iveta Korešová se v létě vrátila do rodného Písku, ve kterém se ihned stala klíčovou postavou. Třiatřicetiletá spojka naposledy potvrdila parádní formu ve víkendovém duelu MOL Ligy proti Porubě (29:22), ve kterém deseti góly řídila výhru svého týmu. Celkově už má na kontě 73 tref a opanuje tabulku střelkyň nejvyšší soutěže.
Jste ráda, že jste se před sezonou odhodlala k návratu?
Rozhodně
toho nelituju. Myslím, že to byl dobrý krok a jsem ráda, že jsem se
takto rozhodla. Jsem vážně spokojená, konečně jsem kompletně doma. Celé
rodině se vhledem k hlídání hodně ulevilo, všechno je teď jednodušší a
já hraju bez nervů. Baví mě to.
Byl Písek jedinou možností, nebo jste řešila i jiné nabídky?
Pořád
jsem v kontaktu s Německem. Snažil se mě zlákat můj trenér z
Thüringenu, už to ale nešlo skloubit. Od minulého léta jsem dojížděla do
Mostu, což bylo vážně hektické. Chtěla jsem klid, a tak jsem šla kvůli
rodině do Písku.
Všechno už tedy funguje tak, jak má?
Když
jsem jezdila do Mostu, bylo to náročné. Na tréninky jsem vyrážela ve
tři hodiny odpoledne a vracela jsem se v jedenáct v noci. Nebylo to
optimální, potřebovala jsem hodně hlídání, nebo jsem malého brala s
sebou. Nebylo to však příliš pohodlné a já jsem se necítila dobře, Kubík
byl navíc hodně malý. Teď jsem ovšem doma, okolo je rodina a dokážeme
si to rozdělit. Během týdne už si poradíme sami s manželem. A když je
potřeba, tak nám pomůžou babičky.
Co vůbec říkáte na to, jak si Most letos vede v Lize mistryň?
Je
vidět rozdíl mezi naší soutěží a zahraničím. Most, který je u nás
nejlepší, ani doma neodkáže své soupeře nijak více potrápit. Je to
škoda. Chápu ale, že si to Most chtěl zkusit. Pro všechny je Liga
mistryň zážitkem, velkou prestiží a zkušeností.
Což se projevuje i v domácí soutěži, ve které Most vládne. Daří se však i Písku…
Na
začátku jsme měly těžký los, hrály jsme proti Plzni, Mostu, Slavii nebo
Kynžvartu. Přesto jsme získaly dost bodů, z čehož máme radost. Věřím,
že do poloviny sezony ještě další body přidáme.
Váš návrat Písku hodně pomohl. Cítíte, že na vás tým spoléhá?
Asi
to tak bude. S tím jsem taky přicházela, chtěla jsem týmu pomoct. Je
nás málo, máme úzký kádr, a když se nám někdo zraní, tak to není snadné.
Ale v plné sestavě jsme hodně nebezpečné.
Jaké cíle jste si letos daly?
Naším
cílem je play-off. Musíme jít zápas od zápasu, ale já věřím, že pokud
budeme zdravé a v plné sestavě, tak šance na postup do vyřazovacích bojů
je veliká.
Věříte, že už v Písku kariéru dohrajete, nebo vás to láká ještě někam ven?
Už mě nic nezlomí. V Písku už to dohraju.
Na jaře jste si zahrála za reprezentaci. Pomůžete jí taky v dubnu proti Švýcarsku v boji postup na mistrovství světa?
Je
to otevřené. Byla jsem domluvena s trenérem, že do konce roku ze
zdravotních důvodů v týmu nebudu, ale co bude dál, to se uvidí. Bude
záležet, jak na tom budu házenkářsky i zdravotně. A jestli o mě bude
zájem.
Co říkáte na dosavadní působení Benta Dahla, nového kouče ženské reprezentace?
Tým
už potřeboval nový impulz. Mluvila jsem s holkami, jsou spokojené a
líbí se jim, jakou cestou se tým vydal. Já jsem pod koučem Dahlem
nehrála, takže nemůžu soudit, ale od holek vím, že z něj mají radost.