Chance extraliga mužů
Na hřišti absolvuje řadu soubojů, ale ten hlavní v životě ho postihl mimo něj. Eduard Wildt, který je součástí strakonického týmu mužů už několik let, porazil zákeřnou nemoc a teď je připraven znovu pomoci svým spoluhráčům.
Nemoc ho vyřadila z druhé poloviny minulé sezony, kdy mužstvo uhrálo v extralize historické desáté místo. Nebyl u toho aktivně na hřišti, ale jako nedílná součást týmu nechyběl. Slavil a radoval se se svými spoluhráči. Po půl roce je zpátky. Absolvoval letní přípravu a je odhodlán vydat ze sebe to nejlepší.
Minulou sezonu jste nedohrál kvůli vážné nemoci. Můžete podrobně popsat, co se stalo a jak šel vývoj událostí?
Vlastně už celý týden před posledním zápasem v prosinci jsem se cítil mizerně. Měl jsem horečky, ošklivý kašel a každou noc jsem propotil dvě trika. Ale jednalo se o důležitý zápas v Maloměřicích, tak jsem si nechal dát v pátek kapačku a doufal jsem, že to pomůže. Ale vydržel jsem v zápase asi deset minut a bylo mi jasné, že víc hrát nemůžu, hůř mi nikdy při utkání nebylo. Poté se stav během Vánoc nelepšil, tak jsem byl rodinou (především tchýní, která je zdravotní sestrou) dotlačen k návštěvě u doktora. Paní doktorce se nezdál rentgen plic, poslala mě tedy ještě na plicní a tam už mi byl diagnostikován původně nádor na brzlíku. Nicméně poté, po sledu dalších různých vyšetření, z toho vzešla rakovina lymfatických uzlin a po odebrání uzliny na krku určení typu, tedy Hodgkinův lymfom. Vše se událo během ledna a v únoru jsem již začal léčbu chemoterapiemi.
Jaké to bylo, dozvědět se diagnózu?
Byl to pro mě zprvu samozřejmě šok, šel jsem tam s tím, že se mi vrátil zápal plic z léta. Ale hned ten večer, co jsem šel z plicního, jsem věděl, že musím myslet pozitivně. Manželka byla se mnou a doma nám hlídala děti moje mamka a nechtěl jsem, aby děti poznaly, že se něco děje.
Jak reagovala rodina a spoluhráči v týmu?
Stejně jako pro mě to byl šok pro mé okolí. Ale cítil jsem od rodiny velkou podporu, což člověku dodá sílu. Všichni jsme byli nastaveni tak, že neexistuje jiný scénář, než že to dopadne úspěšným vyléčením, stejně tak jsem nechtěl žádné přehnané litování. Od týmu jsem rovněž cítil velkou podporu. A velmi silný moment pro mě byl, když po výhře, myslím proti Frýdku-Místku, poslali kluci fotku ze šatny a všichni dělali pózu, kterou jsem vždy na vítězných fotkách dělal já. Z toho jsem byl upřímně na měkko.
Co vše jste musel absolvovat pro úspěšnou léčbu?
Nejprve jsem v lednu absolvoval různá vyšetření, mezi nimi i nepříjemnou bronchoskopii. Poté operace, kdy mi odebrali zvětšenou uzlinu na krku a následně od února začaly chemoterapie na oddělení hemato-onkologie v Plzni. Celkově čtyři cykly. V půlce bylo kontrolní CT a stejně tak po čtvrtém cyklu.
Jak jste v této situaci prožíval uplynulý ročník, kdy jste jen přihlížel a mužstvo předvedlo skvělý finiš zejména v play-out a skončilo na historickém desátém místě?
Možná až moc (úsměv). Poslední zápasy, když jsem byl mezi cykly chemoterapií, jsem absolvoval už jako člen realizačního týmu, protože jsem chtěl být s klukama, chybělo mi to.
Po půl roce jste zpátky. Zapojil jste se do přípravy, absolvoval přípravné zápasy. Čekal byste něco takového v době, kdy jste se dozvěděl diagnózu?
Po pravdě jsem v to doufal, ale je pravda, že v okolí mi spíš všichni říkali, že takhle rychle to nepůjde, tak jsem tomu moc nevěřil. Samozřejmě primární bylo myslet na to, abych se vyléčil, ale vzadu v hlavě jsem měl, že se budu chtít vrátit, nebo to minimálně aspoň zkusit.
Bylo těžké vrátit se zpět po fyzické stránce?
Bylo, a stále vlastně je, to velmi náročné. V životě jsem na tom nebyl tak špatně fyzicky. Každopádně mi pomohl spoluhráč Ondra Landsinger a díky jeho plánu jsem pozvolna začínal něco dělat, což velmi pomohlo.
Máte nějaká zdravotní omezení, nebo se dá říci, že jste na tom stejně jako před nemocí?
Omezení už nemám žádné, ale je pravda, že musím více poslouchat tělo než dříve.
Jaké máte přání do sezony?
Z týmového hlediska doufám, že se opět zachráníme bez nutnosti hraní baráže, ideálně se posunout ještě kousek dopředu, ale bude to náročné. Extraliga jde nahoru. Z osobního hlediska si přeji, abych vydržel zdravý celou sezonu a abych byl pro tým co nejvíce prospěšný. Závěrem bych ještě rád poděkoval i vedení klubu – jmenovitě Evičce Krausové a Mírovi Vávrovi – a celému týmu za podporu v té nelehké době!
