Veronika (2005) naskočila do světa „velké“ házené rovnýma nohama. V létě 2022 odchodem ze Strakonic do Kynžvartu skočila rovnou o dvě soutěže výš a její kariéra nabrala ideální směr. Druhá nejlepší střelkyně nedávno skončeného ročníku MOL ligy (za neúnavnou píseckou Ivetou Korešovou) zvládla projít juniorskou reprezentací a svou pozici si buduje také ve výběru dospělých. Evropské poháry s Kynžvartem už pro ní také nejsou žádné tabu.
Ahoj Veroniko,
Další sezona tvého působení v Kynžvartu je minulostí. Jak bude vypadat tvá nejbližší házenkářská budoucnost? Zůstáváš v lázeňském městě, nebo je na stole zajímavá nabídka na změnu dresu?
V Kynžvartu jsem se rozhodla ještě na další sezónu zůstat, máme tam dobré zázemí a podmínky, další rok budeme hrát i Evropskou ligu. V Kynžvartu jsem spokojená i vzhledem k dojezdové vzdálenosti do školy (do Plzně) kde studuji. Ale v blízké budoucnosti bych chtěla uvažovat i o nějakém zahraničním angažmá.
Právě skončená sezona se zapsala zlatým písmem do historie kynžvartské dámské házené. Druhé místo v MOL lize se počítá. Na rozdíl od mužů, dámské finále se hraje pouze na dvě vítězství. Letošní finále se neslo ve znamení promarněných utkání v domácím prostředí. Nejdříve jste doma se Slávií padly, ve druhém kole jste jí na oplátku vyloupily, ale v rozhodujícím 3. utkání v domácím prostředí jste znovu neuspěly. Čím si to vysvětluješ?
Myslím si, že jsme si na sebe doma udělaly velký tlak, proto jsme pak i hrály trochu svázaně a nervozita se projevila v neproměněných šancích. Na Slávii jsme pak jely s tím, že je to naše šance a byli jsme namotivované ten zápas urvat. Bohužel, třetí zápas se nám nevydařil podle našich představ a Slávie zaslouženě vyhrála zlato.
Po prohnaném utkání panuje veliké zklamání, které je vystřídáno uvědoměním si, že titul vicemistryně je vlastně veliký úspěch. Jak probíhaly oslavy? Umí kynžvartské autority náležitě ocenit sportovní úspěch?
Ze začátku nás to samozřejmě mrzelo, zlato byl náš cíl, ale myslím si, že i to druhé místo je úspěch a oslavy proběhly hned po zápase.
Jako jedni z mála (ne-li jediní) pravidelně hrajete také Evropský pohár. V sezoně 2024/2025 jste se probojovaly až do semifinále. Letos vaše cesta skončila ve čtvrtfinále, ve kterém jste nestačili na španělskou Malagu. Bohužel v házené tyto soutěže většinou představují pro většinu týmů velikou finanční zátěž, což je ale věcí managementu. Z pohledu hráček jsou tyto konfrontace se zahraničím určitě přínosem. Jak to vidíte vy hráčky? Bere to jako zpestření soutěže, nebo byste raději vynaloženou energii soustředily pouze na interligu, případně na léčení drobných zranění?
Samozřejmě hrát Evropský pohár je hodně náročné i z pohledu hráček, protože když se hraje kolo Evropského poháru, často jsme hrály i tři zápasy za týden. Ale myslím si, že konfrontace se zahraničními týmy je pro nás přínosem, můžeme hrát i proti kvalitnějším soupeřům a vyzkoušet si jiný styl hry. Je to pro nás i dobré zrcadlo vidět, jak si stojíme oproti ostatním týmům v Evropě a jak už jsem zmínila, další sezónu budeme hrát i Evropský pohár, což je ještě o třídu lepší soutěž.
Pomalu ale jistě se zabydluješ v reprezentačním týmu žen. Loňské MS nebylo z pohledu národního týmu umístění žádná sláva (celkově 18. místo). Sice jste postoupily ze 3. místa ve skupině do hlavní fáze, ale o čtvrtfinále jste přišly prohrou s Angolou. S Norskem to byl dle očekávání debakl, na závěr jste si spravily chuť vítězstvím s Jižní Koreou. Mistrovství jako takové bylo pro tebe určitě obrovská zkušenost. Jak na toto mistrovství, zápasy vzpomínáš?
Bylo to pro mě první ženské mistrovství a mohla jsem si vyzkoušet, jak vypadá profi sport na nejvyšší úrovni. Byla pro mě čest si zahrát proti hráčkám, které beru jako svůj vzor.
Letos bude Česko jedním z pěti států pořádat ME (společně Polsko, Rumunsko, Turecko, Slovensko). Zahrát si na takovéto akci, a ještě před domácím publikem je sen každého sportovce. V tvém případě by nominaci zhatilo pouze zranění. Jak se na tuto domácí akci těšíš?
Myslím si, že pro nás domácí EURO znamená hodně, nominace není nikdy jistá, chci se zaměřit na to, abych byla dobře připravená a mohla co nejvíce přispět týmu. Tím, že hrajeme doma, chceme uhrát co nejlepší výsledek a myslím, že jako tým pro to chceme udělat všechno.
Trenéři národního týmu Hlavatý a Čurda, byť je osobně neznám, mi přijdou oba velice temperamentní, se musí výrazově krotit na rozdíl u chlapů, kde se na nějaký ten peprnější výraz nehledí a přehlíží se jako nudná krajina. Máš pocit, že se musí oba dva trenéři snažit, aby nenabourali citlivou ženskou duši?
Každý trenér musí umět pracovat se svým týmem, myslím si, že práce s ženským týmem bude určitě jiná než u chlapů, ale podle mě je to takové přirozené, nemyslím si, že by se museli úplně krotit :).
Ještě v sezoně 2021/2022 jsi nastupovala za Strakonice a střelecky dominovala ve 2. lize. V současnosti se ti střelecky velice daří v nejvyšší soutěži (v sezoně 2025/26 190 branek). Přechod z dívčí kategorie mezi dospělé, což bývá nejtěžší fáze sportovní kariéry, jsi zvládla dobře a odpíchla jsi se dál. Vím, že univerzální hraběcí rada neexistuje, ale přesto, máš nějaký recept, jak úspěšně zvládnout tohle období? Měla jsi nálady, že by si s tím nejraději praštila?
Nemyslím si, že bych měla někdy úplně chuť s tím praštit. Přechod ze Strakonic do Kynžvartu pro mě byl těžký, musela jsem se adaptovat na rychlejší a silovější házenou, ale časem si na to člověk zvykne a je to pro něj normální, to samé bylo, když jsem byla poprvé v ženské repre. Občas jsem měla nějaké období frustrace, kdy se mi nedařilo, jak bych si představovala, ale vždycky se to nějak zlomilo.
Tuším, že před pěti lety jsi mi na otázku, jestli se chceš v budoucnu, co se týče studia, věnovat házené nebo sportu obecně, odpověděla že ano. Jak to tedy je v létě 2026? Co studuješ?
Studuji stavební inženýrství na fakultě aplikovaných věd v Plzni. Když jsem se rozhodovala kam půjdu, tak jsem ze začátku nevěděla, ale chtěla jsem si vybrat obor, kde bych se mohla v budoucnu uplatnit. Jsem spokojená, protože většina profesorů mi vyjde vstříc, když máme třeba v den písemky zápas, nebo nemohu kvůli tréninku na hodinu.
Adéla Srpová a Veronika Vávrová (vpravo) s bronzovými medailemi z nedávného Akademického mistrovství světa ve Francii.
Z pochopitelných důvodů doma moc volného času netrávíš. Přesto, když přijedeš na víkend, řešíte s tátou házenou? Nebo jste si to v soukromí zakázali?
S taťkou řešíme házenou pořád, je to pro mě takový druhý trenér. Vždy když přijedu do Strakonic a je příležitost, tak se ráda dojdu podívat na extraligu chapů.
Otázky píšu v době, kdy jsi jednak na Akademickém mistrovství světa ve Francii (3. týden v červnu) a druhak kdy se Česko chystá na pokoření teplotního rekordu 40,4 °C. Pro tebe sezona předlouhá, jaký jsi si nachystala prázdninový program?
Na konci sezóny jsem počítala s tím, že ještě pojedu na Akademické mistrovství, kde jsme odehráli šest zápasů za sedm dní, což byl hodně nabitý program, ke konci už bylo znát, že je po sezoně a jsme všechny unavené. Teď po mistrovství si dávám volno v Řecku na dovolené a už za 10 dní (v polovině července – pozn. autora) nám začíná letní příprava v Kynžvartu.
Na závěr odbočka k volnočasovým aktivitám. Prozraď nám tvojí oblíbenou hudební skupinu nebo interpreta (českého i zahraničního), oblíbeného herce, herečku, (domácí i zahraniční), film, knížku, sportovce (sportovkyni).
Ráda poslouchám Harryho Stylese, ale celkově mám ráda pop, z českých interpretů mám ráda třeba Calina nebo Ewu Farnou. Nad oblíbenými herci jsem moc nepřemýšlela ze zahraničních mám ráda Jennifer Lawrance. Radši koukám na seriály a na reality show než na filmy, můj oblíbený seriál je Mentalista a Gilmorova děvčata. Ráda čtu Harryho Pottera a můj oblíbený sportovec je Mathias Gidsel.
Díky za tvůj čas a ať se ti daří!