Během reprezentační pauzy vyrazil z německého Kielu a pár dnů strávil doma. Stihl navštívit rodiče ve Starém Plzenci, pozdravit kamarády, na plzeňské radnici nechyběl na vyhlášení ankety Nejlepší sportovec Plzeňského kraje za posledních 30 let.
„Jsem rád, že termín byl takto příznivý a mohl jsem osobně dorazit. Viděl jsem po času řadu sportovních legend Plzně, moc mě těšilo být v jejich společnosti,“ vykládal jednačtyřicetiletý Jícha.
Nejlepší házenkář světa roku 2010 již čtvrtou sezonu diriguje lavičku bundesligového Kielu, s nímž spojil klíčovou éru hráčské kariéry, kterou před sedmi lety zakončil ve španělské Barceloně.
Máte ještě občas chuť vzít míč a skočit na hřiště?
Kdepak, vůbec. Tělo je v rozkladu a v rozpadu. (úsměv) Ještě před dvěma lety, kdy byl takový týden národního týmu, jsem si zkusil zaházet, zastřílet. Ale je to pryč, teď už je s hraním absolutní konec.Zmíněnou anketu regionálního sportovce třicetiletí ovládl hokejista Martin Straka. Pak se svěřil, že on by volil právě vás. Potěší taková slova?
Martin je velký člověk, opravdová legenda. Bylo pro mě hrozně milé přijet do Plzně, vidět tolik skvělých sportovců a popovídat si s nimi. Na Jardu Špačka jsem se chodil s tátou dívat na plzeňský zimák, fandil mu. Teď jsme se znovu potkali a je skvělé, že ho mohu považovat za kamaráda. Bylo mi ctí být v takové společnosti.Je trofej ve správných rukách?
V nominaci byla samá úžasná jména. Petr Čech, globální fenomén, Bára Strýcová, světová tenistka. A všichni další. A Martin? Je to plzeňský polobůh, kdo jiný by si to měl zasloužit?! Já nebo Petr Čech jsme zůstali v zahraničí, kde máme práci. Martin se před lety vrátil domů, aby zachránil plzeňský hokej a dal mu šmrnc. Takže trofej je víc než v dobrých rukách.Váš život je spojený především s Kielem, kde jste se s rodinou usadil a trénujete klub vašeho srdce. Jak vnímáte, že obhájce bundesligového titulu se nové sezoně trochu hledá, v tabulce jste až pátí?
Jsme ve stadiu, kdy nejde tak rychle to, co jsme si mysleli, že půjde rychleji. Odchody velkých hráčů jsme nahradili extrémně talentovanými mladíky. Mají světovou extratřídu, ale ještě nemají stabilnost. Na to jsme v některých zápasech dojeli. Ale pracujeme dál, snažíme se nepropadat trudnomyslnosti, jak se v Česku hezky říká. Bereme to jako daň toho, jak jsme sestavili kádr a jakou cestou jdeme. Věřím, že za půl roku, za rok či za dva se ta kvalita výrazně ukáže. Ale je pravda, že často jsem toho teď po zápasech moc nenaspal.Daří se vám naopak v Lize mistrů, kde jste prohráli jediný ze šesti zápasů. Je tedy bundesliga paradoxně náročnější než pohárová soutěž?
Bundesliga je extrémně vyrovnaná. První může v klidu prohrát u posledního. Má to víc faktorů. Jednak to, že každý bod se počítá a tlak na týmy, které mají ambice být nahoře, je extrémně velký. Za druhé se v bundeslize píská jinak než v Lize mistrů. I drobné fauly se odpískávají, míč se vrací útočícímu týmu, což relativně slabším celkům dává lepší možnost hrát vyrovnané zápasy. V Lize mistrů je od rozhodčích nastavený metr volnější.V Kielu je házená pro fanoušky všechno, úspěchy berou jako samozřejmost. Jak přijímají, že porážek v bundeslize je teď víc, než byli zvyklí?
Koušou to… Včetně nás. Ale je to realita. Světová házená se extrémně vyrovnala. Kiel je skvělá adresa, ale zdaleka ne s takovým rozpočtem, který mají týmy z evropské špičky. To je třeba mít na paměti. Snažíme se získat velice kvalitní hráče, ale absolutní světovou extratřídu si nyní nemůžeme dovolit.I v bundeslize jsou movitější kluby než Kiel?
Ano. Některé už se vyrovnaly našemu rozpočtu, některého ho již překonaly.Německo se chystá i na jiný házenkářský svátek. V lednu hostí evropský šampionát, na kterém nebudou chybět ani Češi. Bude to pro vás srdeční záležitost?
Těším se na sto procent. Já měl i dobrou roli při volbě šampionátu. Byl jsem ambasador německého projektu, jako jediný jsem měl při výběru desetiminutovou prezentaci, proč by mělo šampionát pořádat právě Německo. A tahle akce se konala v červnu 2018, týden po mém posledním, rozlučkovém zápase v Plzni.Ten jste v závěru odnesl pořádnou ranou do obličeje.
Přesně. Takže o týden později jsem byl při prezentaci ozdobený obrovským monoklem na oku. (smích) A vyhráli jsme! Já jsem tam bojoval za Německo, takže pro mě to bude speciální šampionát. Od prvního dne tam chci být a samozřejmě si nenechám ujít ani první utkání české reprezentace proti Dánsku v Mnichově.Jakýma očima budete zápasy sledovat?
Hlavně jako skaut, bohužel.Byl byste raději v roli trenéra některého národního týmu?
Člověk má už pracovní degeneraci. V klubu jsme řešili, jak budeme na mistrovství fungovat. Vybíráte si nejen zajímavý zápas, ale berete to i tak, že v jednom týmu je jeden zajímavý hráč, v dalším má svou roli jiný. Proto se půjdu podívat i na týmy, které nejsou tak atraktivní jako Dánsko s Francií. Potenciálně můžete objevit někoho, kdy by se hodil do vašich klubových plánů. Skautské dokumenty jsou samozřejmě v současnosti dobře připravené, ale chcete si některé hráče proklepnout na vlastní oči.Stane se vám, že se na házenou někdy díváte výhradně jako divák?
Stane, většinou u ženské házené. (smích) Když jsem doma a máme po zápase, chtějí se moje děti podívat na nějaké utkání a sledovat ho společně. U toho se pak bavíme a je to sledování fanouškovským okem. Ale pokud je to mužská hra a s tím týmem na obrazovce hrajeme v lize třeba za čtyři kola, pak už je to pro mě úplně jiné.Dceru Valérii a syna Vincence házená pořád baví?
Odmalička jsou velcí fanoušci, dcera ji hraje. A teď to mají tak, že mě chtějí vidět na hřišti jako hráče. Syn se mě ptal, který svůj zápas mám nejvíc v paměti. Já odpověděl, že finále Ligy mistrů proti Barceloně, kdy jsem dal v prvním poločase osm gólů. Nechtěl mi uvěřit, takže jsme zalovili na youtube a dívali se. A pak se mě ptal, proč ještě nehraju, že bych pořád mohl. Ale ne, to už je dávno pasé.Mimochodem, házenkáře Talent týmu Plzeňského kraje trénuje váš další velký kamarád Petr Štochl, bývalý brankář Füchse Berlín. Dělíte se o rady?
Bavíme se spolu celkem často, ale není to tak, že bychom si volali kvůli házené. Spíš si vyprávíme jiné věci. Ale když je v létě čas a sedneme si na pivo, pak je házená téma číslo jedna. Koučink je práce s lidmi a rádi se pobavíme o tom, jak to dělám já a co směrem k hráčům volí on.