S Kielem se na konci sezony radoval ze třetího titulu v roli kouče německého klubu a na konci června byl uveden do Síně slávy evropské házené. Filip Jícha si dál žije v Bundeslize svůj trenérský sen, ale na českou reprezentaci zatím nemyslí. Láká ho však olympiáda, kam se jako aktivní hráč nepodíval.
„To, že jsem byl uveden do Síně slávy evropské házenkářské federace, na to jsem pyšný. Hráčská kapitola je uzavřená, ale na druhou stranu moje děti mi ji rádi připomínají,“ tvrdí Jícha, který obdržel ocenění společně s krajankou Petrou Čumplovou a dalšími 58 házenkářskými osobnostmi.
Jícha má za sebou další náročnou, ale povedenou sezonu. „Jsem rád, že mohu vést tým, jakým je THW Kiel. Že ho můžu vést tou strategií a zažívat intenzivní období. Pro trenéra je to velmi intenzivní, ale moc si to užívám,“ říká spokojeně.
Strategie to je jistě úspěšná. Vždyť ve čtyřech sezonách pod Jíchou slavil Kiel tři tituly a jednou se stal vicemistrem. Navrch přidal německý velkoklub také triumf v Lize mistrů v roce 2020.
„Trénovat jeden z nejlepších týmů na světě je obrovská zodpovědnost, ale na druhou stranu obrovská možnost. Já jsem hrozně rád, že jsem tuto příležitost jako házenkářský trenér-nováček dostal od vedení, že vložilo do mě důvěru, že šanci i směr dokážu zvládnout. Momentálně si hrozně užívám to, že ta nastolená cesta, kterou jsme si s mými asistenty vybrali a jakým způsobem jsme si ji nastavili, funguje,” těší Jíchu.
Kvalitu má tým nespornou, ale svou roli sehrává také trenér, jenž stojí v čele. „V momentech, kdy se nedaří, tak se stejně snažím stát před týmem, trochu ho bránit od veřejného tlaku. Naopak když se daří, tak jsem rád v ústraní. Je to symbióza – trenér, asistent trenéra, realizační tým, hráči. Všichni do toho patří a tvoří velkou rodinu,“ dodává k úspěšné harmonii klubu.
K pohodě v klubu přispívá také pozitivní myšlení, které právě Jícha ztělesňuje. Odpovídá tomu také jeho motto, že uspěje odvážný. Není proto náhodou, že Kiel hraje bez brankáře s prázdnou bránou. „Člověk by měl pořád hrát. Kdo nehraje, nemůže vyhrávat. Být odvážný je něco, co by druhý možná neudělal, to znamená hru bez brankáře, kdy hrajeme v sedmi proti šesti. Byť to občas samozřejmě někdy nevyjde,“ tvrdí.
V zahraničí platí Jícha za úspěšného trenéra, ale na přesun k české reprezentaci to zatím nevypadá. „Myslím si, že to momentálně není na pořadu dne,“ konstatuje s tím, že jeden velký trenérský cíl přece jen má. „Žiju si svůj trenérský sen. Ale už jako hráč jsem měl touhu a sen zúčastnit se olympijských her, což mi jako aktivnímu sportovci nevyšlo. Pokud zůstanu u trenéřiny, tak si myslím, že by to byl takový můj hezký sen. Uvidíme, jestli se to někdy podaří, nebo ne,“ přeje si Jícha.