Opouští vrcholovou házenou, po vysoké škole chce život nasměrovat jinak. A nebýt jednoho momentu ve finálové sérii proti Karviné, Jan Chmelík by asi odešel v tichosti, bez větší pozornosti.
Jenže křídelník plzeňského Talent týmu ve čtvrtém finále ošklivě fauloval karvinskou oporu Dominika Soláka, byl vyloučený a navrch uviděl modrou kartu nařizující disciplinární řízení. Solák si navíc při dalším střídání a nezaviněném pádu zlomil klíční kost a přišel o klíčovou, pátou bitvu o titul v Plzni. Karvinský kouč Brůna poté přitopil pod kotel prohlášením, že Chmelík se obětoval a zranil soupeře úmyslně, protože kariéru končí. „Chápu, že jsem si to vesměs způsobil sám, dal všemu podnět. Kdybych nefauloval, tak se to proti mně takhle neotočilo,“ uvedl 25letý Chmelík pár dnů po finále, když se krátce k incidentu vrátil.
V reakci na
slova trenéra Brůny jste vydal prohlášení, Solákovi se znovu omluvil,
jakýkoliv úmysl důrazně odmítl. Nenapadlo vás v tu chvíli, že si dáte
ještě rok kariéry navíc, abyste ukázal, že ty konstrukce jsou
přinejmenším podivné?
Upřímně, spíš mě to otrávilo, bylo to tak,
že takhle negativní prostředí už nechci vidět. Mé emoce nebyly takové,
já vám tedy ukážu a budu ještě hrát dál.
Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí takhle brzy kariéru ukončit?
Přemýšlel
jsem nad tím delší dobu. Hodně jsem si s tím začal zahrávat na podzim a
řekl bych, že definitivně se to zlomilo okolo Vánoc.
Házená vás přestala těšit, ubyla z ní radost?
Myslím,
že v dobrých zápasech jsem si to dokázal užívat stejně jako na začátku.
Těch důvodů je víc. Pokud bych měl vypíchnout největší, tak čas, který
mi házená zabírá. Víkendů, které člověk stráví cestováním na zápasy,
nemůže si naplánovat jinou aktivitu a musí být jinde, to je něco, co mi
přestalo vyhovovat. Vlastně mi to nevyhovovalo nikdy, ale začal jsem si
postupně uvědomovat, že chci mít víc času na svoje aktivity.
Když jste to oznámil trenérům a vedení Plzně, snažili se vás ještě přesvědčit?
V
podstatě mě respektovali. Vnímali, že jsem si to v sobě vyřešil a mám
to nastavené takhle. Nicméně kluci mě popichovali furt a myslím, že
kdykoliv se uvidíme, budou v tom pokračovat. Tam se asi nic měnit
nebude. (úsměv)
Máte jasno o budoucnosti?
Pořád
je to ještě spíš mlhavá představa. Ale v zimě jsem dodělal vysokou
školu a chtěl bych vyrazit na stáž do zahraničí, kde bych se chtěl
odstartovat do profesního života. Kromě házené a studia jsem v oboru nic
víc nezvládal. Beru to teď jako vstup do profese.
Završení studia se vším korespondovalo?
Nebylo
to úplně spojené, že bych si řekl: Končím školu, takže končím s
házenou. Ale ovlivněné to tím bylo. Byl jsem vázaný tím, že školu chci
dodělat, tudíž je třeba zůstat v nějakém řádu. Včetně házené, byla to
dobrá kombinace. A zároveň má smlouva v Talentu lícovala s koncem
studia. Ovlivňovalo se to navzájem, ale jen částečně.
Teď potřebujete jiný řád?
Chci
řád, který bude víc ovlivněný mnou a ne jinými. Bude to víc podle mých
představ a ne tím, jaký je rozpis zápasů, kdy tréninky…
Myslíte, že je to definitivní rozhodnutí, nebo si necháváte otevřená zadní vrátka na případný návrat?
Myslím, že už mě na hřišti neuvidíte. Ale nikdy neříkej nikdy. Lidí, kteří mi nabízeli pokračování, i z jiných klubů, bylo víc. Uvidíme. Nicméně já se na házenou dívám tak, že to není úplně nejlepší sport, který se dá dělat na nižší úrovni. To je nevýhoda našeho sportu. Je potřeba ho dělat naplno, jinak už je to takové slabší.
Páté finále v Plzni jste kvůli trestu nemohl hrát. Jak vám bylo v hledišti?
Byla to určitá bezmoc, smutek. Byl jsem naštvaný, že můj poslední zápas vypadá takhle. Ale co se dá dělat, ten faul už nevrátím.
Bezprostřední radost ze zisku titulu už jste vnímal naplno?
To
rozhodně ne. Já byl smutný a naštvaný. Do té doby, než jsem odešel z
haly. Když už jsme si pak s klukama dali pivo, bylo to lepší. Ale nemůžu
říci, že v hale hned po zápase bych si to extra užil.
Klub se s vámi rozloučil na společné exhibici se zlatými futsalisty Plzně, chystáte ještě něco?
Myslíte
osobního? Nechystám. Měli jsme s klukama sezení, těch akcí po titulu
bylo hodně, užili jsme se. Teď už je to uzavřená cesta.
Když se ohlédnete, co vám házená dala a vzala?
Dala
mi spoustu věcí, na které jsem možná tolik nemyslel, když jsem
bilancoval, zda zůstat či ne. Když se ohlédnu, lidí, které jsem díky
házené poznal, byli skvělí, inspirativní a budu na ně rád vzpomínat, je
spousta. Rozhodně ničeho nelituji. Házená mi dala možnost hrát nějakou
dobu na relativně slušné úrovni, zkusit si profesionální sport. K tomu
možnost studovat vysokou školu a nemuset chodit večer po brigádách,
protože nějaké peníze na uživení jsem díky sportu také měl. A zážitků ze
hřiště, ze šatny, vlastně odkudkoliv s klukama, byla také spousta.
Ohlížím se jen s úsměvem.
Dá profesionální sport člověku něco do civilního života?
(zamyslí
se) Asi řád, i když to třeba není vždy pozitivní věc. To, že je nějaká
autorita, která se musí poslouchat. A osvícený monarcha je lepší než
demokracie, že jo. (úsměv) A pak pochopení, že pokud se má něco nějakým
směrem posouvat, je potřeba, aby všichni táhli za jeden provaz, vedení
všemu dávalo smysl a korigovalo vás dobrým směrem.